METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po rozpadu v roce 1985 se cesty čelních představitelů MERCYFUL FATE rozešly. King Diamond spolu s Michaelem Dennerem a Timi Hansenem rozjel svůj navýsost úspěšný stejnojmenný sólový projekt, zatímco Hank Shermann, který se chtěl věnovat více komerčnější produkci, založil nepříliš úspěšný rockový band FATE. Jejich cesty se však znovu zkřížily v roce 1993, poté, co zřejmě hlad po kapele narostl do netušených rozměrů, možná i díky třem kompilacím, jež v „hluchém“ období vydali Roadrunner Records („The Beginning“ z r. 1987, „Return Of The Vampire“ a „A Dangerous Meeting“, obě z r. 1992), případně pod dojmem parádních pěti alb, které do té doby stihli vydat právě KING DIAMOND.
Ale ať už to bylo, jak chtělo, jisté je, že v třetím roce poslední dekády druhého tisíciletí se MERCYFUL FATE znovuzrodili ve svém téměř původní sestavě (jen bubeníka Kima Ruzze nahradil Morten Nielsen) a z jejich nově nastartované spolupráce vzešlo třetí studiové album „In The Shadows“, doprovozené možná nejhezčím obalem, který kdy kapela v rámci své sedmipoložkové studiové diskografie užila. Zvídavá holčička se světle zelenou mašlí ve vlasech, hypnotizovaná pohledem na dávný obraz, jemuž vévodí prastarý dub, démoni v jeho větvích a opodál to z kopce všechno jistí bezhlavý jezdec. Inspirace Kingovou sólovou kariérou se zde jednoduše nedala přehlédnout.
A co teprve na albu samotném, jež může být klidně vnímáno jako naprosto logické v kontextu tehdejší produkce KING DIAMOND (alba „The Eye“ a „The Spider´s Lullabye“, pro osvěžení paměti). Hudbu k některým skladbám sice znovu napsali Shermann s Dennerem, ale razantně se v tomto směru zvýšil podíl právě autorský vklad Kinga Diamonda, který se oproti „Don´t Break The Oath“ zdvojnásobil. A to je na albu setsakramentsky znát.
První z těchto příspěvků jej rovnou otvírá a to velmi razantním způsobem. „Egypt“ je totiž monstrózním trhákem, který byl opravdu nejspolehlivějším prostředkem ke zvěstování faktu, že MERCYFUL FATE znovu žijí. Chladné kytarové burácení i chvění v jednom, páně Petersonův nebesky vysoký vokál a tajemná, mystická nálada, která svírá útroby více než koldokola dutiny břišní pořádně utažené námořnické lano. Všem, kdo tehdá spatřili premiéru klipu k téhle písni na MTV, muselo dozajista hrknout až v zadním mozku.
Čtěte také: KING DIAMOND - Vychutnávam si každú chvíľu! (rozhovor)
A pak už následoval logický a mistrný spád, v němž si prakticky všechno dokonale sedlo, kam mělo. Albem se jako červená nit v jednotlivých příbězích táhl hororový koncept (znovu pochopitelně tolik typický pro Kingovu sólovou tvorbu), na nějž se jeden za druhým balily silné heavymetalové hymnusy, jednoduše tak, jak naskakovaly v hracím pořadí nahrávky. A všechny dál bez výjimky světily nadmíru významné postavení celé desky v dosavadní diskografii kapely, jež tím pádem – alespoň tedy v recenzentových uších – překonala i oba jí předcházející a jinak stále ceněné klenoty z těžkého kovu. „The Bell Witch“, „The Old Oak“, „Shadows“, „Thirteen Invitations“ nebo závěrečná ikona „Is That You, Melissa?“ s dechberoucím spinetem a tou nejďábelštější formou Kingova vokálu, bylo vážně úplně jedno, kterou položku jste právě poslouchali, protože jste vždycky dostali jen to nejvybranější metalové zboží.
V takových chvílích měl reunion MERCYFUL FATE cenu zlata, jíž uplynuvší čas určitě ještě navýšil, a pokud by tehdá kapela pomyslně vstoupila na burzu, jistě si k tomu nemohla vybrat vhodnější komoditu. Potvrdil to ostatně i bonus v podobě znovunahrání staré klasiky „Return Of The Vampire… 1993“, v níž si na bicí zacvičil i samotný Lars Ulrich, krajan a velký fanoušek kapely v jednom.
Devadesátkový reunion MERCYFUL FATE nemohl začít lépe.
10 / 10
King Diamond
- zpěv
Hank Shermann
- kytary
Michael Denner
- kytary
Timi G. Hansen
- baskytara
Morten Nielsen
- bicí
1. Egypt
2. The Bell Witch
3. The Old Oak
4. Shadows
5. A Gruesome Time
6. Thirteen Invitations
7. Room of Golden Air
8. Legend of the Headless Rider
9. Is That You, Melissa
10. Return of the Vampire... 1993
9 (1999)
Dead Again (1998)
Into The Unknown (1996)
The Bell Witch (EP) (1994)
Time (1994)
In The Shadows (1993)
Don´t Break The Oath (1984)
Melissa (1983)
Mercyful Fate (EP) (1982)
Datum vydání: Úterý, 22. června 1993
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 53:28
Nahráno: Studio Dallas Sound Lab, Dallas, USA, produkce: King Diamond, Hank Shermann, Tim Kimsey a Brian Slagel.
Návrat, který se opravdu povedl a zároveň nejlepší novodobá nahrávka MF.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.